Cesta za snem směřuje na Slovensko

HAVEX-auto společně se společností Car Club podpořili akci zapůjčením doprovodného vozidla VW Transporter. Více informací a aktulní zprávy z cesty najdete na www.cestazasnem.cz

Uplynul rok a je tu další Héřova Cesta za snem…

Nápad vydat se na kole na Slovensko, konkrétně do Banské Bystrice, vznikl už vloni, krátce po našem dojezdu do Paříže. Tam náš kameraman a střihač Kubo Varinský prohlásil: „A čo kebyste nabudúce išli ku nám na Hutu?!“ (rozuměj na Ponicku Hutu – cca 20 km od Banské Bystrice). „No proč, ne.“ – zareagoval suše Héřa. Takových nápadů už bylo, a tak jsem tomu vůbec žádnou váhu nepřidával. Jenže uteklo pár měsíců, a když jsme se s Héřou chystali na lyže, tak se mne jakoby jen tak na okraj ptá – „Tak co s tou Hutou? Já bych na Slovensko jel. Už jsem o tom přemýšlel – pojedeme na těžko. Všechno si povezeme na kole s sebou!“ Bylo mi jasné, že mne postavil před hotovou věc.

Abych upřesnil terminus technikus „na těžko“, znamená to, že kromě oblečení, spacáků a hygienických potřeb bereme také stan a Héřa samozřejmě i své „nohy“, tedy vozík. A spát se bude jen v kempech – žádné hotely a penziony jako vloni – pěkně „po trampsku“. Je to taková klukovina, ale mohlo by to být zajímavé i mediálně – tedy k propagaci cíle celého projektu, kterým je motto, že „život na vozíku nekončí“.

A navíc chápu Héřu, že opět touží posunout pomyslnou laťku náročností o kousek výše.

Zjara začal „starý otec“ konstruovat bednu s důmyslnou konstrukcí úchytů pro vozík, která se umístí přímo na handbike mezi zadní kola. Odhadem plná bude vážit kolem 35 kg. Vejde se do ní dost věcí – ale už tehdy mi bylo jasné, že já povezu stan…

První trénink s „plnou polní“ nám jasně naznačil, že to nebude žádný med. Dřeli jsme se jako koně. Ani po rovině to pořádně nejede, o stoupání nemluvě. Čeká nás velmi náročný terén – Středočeská pahorkatina, Vrchovina, Bílé Karpaty a předhůří Nízkých Tater, s plánovanou délkou necelých 600 km. Jediné, co mne uklidňuje, je Héřovo: „Neboj – bude to hezký.“

To, že jedeme „na těžko“ a vlastně bez pomoci, neznamená, že jedeme úplně sami. Rád bych tím rozptýlil obavy mnohých, že letošní cesta je nějaký hazard. Kromě nás tří – tedy Héři, Héři staršího (kterého nesmírně obdivuji, že i ve svých 72 letech je v tak báječné kondici) a mne, budeme mít samozřejmě doprovod. Ten nám bude dělat potřebné zázemí ve smyslu zajišťování kempů, natáčení filmového dokumentu a také bude na blízku, kdyby se objevily nějaké zdravotní problémy či jiná nečekaná událost.

Produkční zajištění má opět na starosti Alice „Ála“ Krčanová Bártová, o videozpravodajství se postará Kubo Varinský spolu se mnou a samozřejmě nás budou doprovázet fyzioterapeuti – nejprve Tomáš Pertlík, kterého v polovině cesty vystřídá Zuzana Dlabalová.Letos by nás měli doprovázet také fotograf Honza Frank a reportér Českého rozhlasu Filip Novotný, kteří mají v úmyslu připravit rozsáhlé foto a rozhlasové zpravodajství. Technicko-organizační zázemí budou z Prahy zajišťovat ještě Lucie Laštovičková a webmaster David Bárta.
Jestli se k nám ještě někdo na poslední chvíli připojí, to ukáží až poslední přípravné dny před odjezdem.

Rád bych se ještě zmínil o tom, že v rámci projektu „Cesta za snem“ byla prodloužena sbírka pro Nadaci Konto bariéry, jejíž výtěžek bude rozdělen na dvě části – jedna část bude předána Nadaci Konto bariéry a druhou část použije Heřman Volf na nákup zdravotnických pomůcek a sportovních potřeb pro úspěšnou realizaci dalších aktivit v rámci projektu „Cesta za snem“.
V loňském roce se nám během cesty z Prahy do paříže podařilo nashromáždit 44.750 Kč, což považujeme za obrovský úspěch. Doufáme, že i letos se nám podaří nadchnout mnohé z Vás a že naši sbírku podpoříte. A za to předem děkuji.

Držte nám palce a budete-li mít chuť napište – budeme to potřebovat.

Za všechny zdraví
„Mejla“ Doležal

převzato z webu www.cestazasnem.cz